1968, 1969 – a potom…

KDYŽ MOHLA ZABÍT I MATEŘÍDOUŠKA

Básníku Jiřímu Pištorovi vyšla v říjnu 1969 v Mateřídoušce, časopise pro nejmenší čtenáře, básnička (s ilustrací Luďka Vimra):

***

LAPKOVÉ

Žije, žije ve stepi

jeden v suché otepi.

Druhý v láptích pod pařezem,

třetí v díře mezi bezem.

Ať si jsou, tam kde jsou.

Ať sem na nás

nelezou.

***

Půvabná říkanka pro děti, řeklo by se… V říjnu 1969 však bylo celkem jasné, kdo jsou ti lapkové a kdo že to sem k nám nemá lézt. (Dnes to, ostatně, není o nic méně aktuální.)

Rozpoutalo se malé peklo – píše Martin Stöhr v revui  HOST: Rudé právo přišlo 26. října 1969 s poznámkou „Ideje z Mateřídoušky“, kde odhalilo Jiřího Pištoru jako nepřítele Sovětského svazu. Tím byl jeho osud zpečetěn. Pištora jako básník v Čechách skončil. Nesl to velmi těžce…

V září 1970 Pištora napsal:

„Debakl mého života je jen součást děsivého mravního debaklu této  společnosti. Zničili jsme v srdci generací poslední trosky cti. Neumím se tu pohybovat. Děsím se samoty, protože je to samota nevykoupená, samota přikázaná, nikoli samota-dar: samota smrt.“

Potom, 26. září 1970, v osmatřiceti letech,  spáchal sebevraždu.

***

UKÁZKA DOKUMENTUJÍCÍ ZHOVADILOST DOBY:

Rudé právo, 26. 10. 1969, (mh)

IDEJE Z MATEŘÍDOUŠKY

Poznámka

Skoro jako procesí přicházeli do naší redakce muži i ženy. Přinášeli výpisky, výstřižky, celá říjnová čísla Mateřídoušky, což je, pokud to nevíte, časopis pro nejmenší čtenáře, vydávaný Mladou frontou. A rozhořčovali se:

»Jak to, že někdo chce zneužívat naše děti k antisovětské propagandě? Jen si to přečtěte…«

Seznámili jsme se s básničkou Jiřího Pištory Lapkové a nevycházeli jsme z údivu. Termín »lapkové« je už polozapomenutý, málo používaný. Slovník o něm – pro osvěžení paměti – prozradí, že znamená loupežníky, lupiče ze středověku. Pištorovy veršíky, a také názorné ilustrace Luďka Vimra, zachycují loupežníky ve stepi a v láptích. Závěrečné strofy vybízejí děti k deklamování takových vět, které si lze v současné situaci vykládat velmi jednoznačně.

Lid této země se během habsburské poroby a nacistické okupace naučil luštit kryptogramy, nacházet v otiskovaných materiálech jiný smysl, než naznačovala tzv. oficiální verze, zkrátka číst mezi řádky. Stačí mu náznak – ideje z Mateřídoušky se leckterým čtenářům mohou zdát polopatismem…

My jsme to tak nemysleli, říká šéfredaktor Mateřídoušky Zdeněk Adla. Vycházeli jsme z naší historické skutečnosti – a sami dobře víte, že Mateřídouška má i v Sovětském svazu velmi dobrý zvuk.

Mysleli nemysleli. To nemusí být nejdůležitější. Rozhoduje objektivní působení na čtenáře. A ti jsou pobouřeni. Dobře cítí rozpor mezi tím, co hlásá básnička, a velikým úsilím představitelů strany a státu, miliónů lidí dobré vůle o znovunastolení vztahů plných důvěry, přátelství, pochopení, opravdové družby mezi námi a velkou sovětskou zemí. Nepřejí si, aby jejich dětem někdo podsouval nesprávné myšlenky. A to by měli v Mateřídoušce respektovat.

***

Čerpáno a citováno z následujících zdrojů:

http://kavarna.hostbrno.cz/seznam-clanku/basne-a-brundibasne-jiriho-pistory

http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/autori/pistora-jiri

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1099

http://www.sds.cz/docs/prectete/epubl/jpi_l.htm

***

Pro předchozí a následující příspěvky klikněte níže!