Rudolf Flegr napsal: „Já to mám s Havlem jako s Hrabalem. Kdykoliv zaslechnu či si přečtu jejich jméno, musím se usmívat. Vzpomenu si na tu sílu, co do nás svobodychtivých ládoval Václav Havel i ze žaláře, jak nás naplnil něčím, o čem jsme už ani nevěděli, že ještě v Československu může být a nebo kolik člověčiny k volnému sebrání kolem sebe rozhazoval pan Hrabal. Usmívám se tedy i při jejich smutných výročích: stále od nich dostáváme, i když tu už s námi fyzicky nejsou.“

Pro předchozí a následující příspěvky klikněte níže…