5. ledna 1858, před 160 lety, zemřel český vojevůdce Josef Václav Radecký z Radče. Národovecko-vlastenečtí tlučhubové jej nazvali sluhou Habsburků a pokusili se jeho osobnost a zásluhy vymazat z českých dějin. Níže uvádím úryvek z dopisu, který Radecký napsal obyvatelům Berouna poté, co mu udělili čestné občanství města. Všimněte si, kromě jiného, krásné češtiny, v níž byl dopis napsán:

„Nelze podati mně žádného dražšího důkazu lásky, nežli když pošel-li týž z milého mi lidu českého, v jehož lůně světlo světa jsem spatřil. Památka z dědinek milých z krásné vlasti české, z dědinek, v nichž jsem útlé mládí své strávil, z míst, kde i kosti mých drahých rodičů práchniví. Ku kostem po otcích svých složil bych rád i své, po těch nesnázích strastiplného živobytí, v lůno milené vlasti české. Přijmětež všickni, vysocí i nižší, mladí i staří, nejvroucnější díky svého spoluobčana, jemuž jest chloubou, že pochází ze středu i národa Vašeho. Bude-li mi popřáno, abych krásné červánky dne onoho uzřel, tu s radostí mladistvou, ačkoli starcem již, navrátím se v ony české nivy a projdu jimi, neb jsem tam co pachole čile se probíhával.“

Tolik z dopisu. Dlužno dodat, že závěrečné přání se už Radeckému nesplnilo.

Tak až někdy potkáte nějakého národovecko-vlasteneckého tlučhubu, jak sprostou češtinou žvatlá cosi o „sluhovi Habsburků“, kopněte ho, prosím, do prdele i za mě. Děkuji. Jiří G. Wavrovský

Josef Václav Radecký – stručný životopis

(jgw) Pro lepší orientaci v Radeckého dlouhém životě vkládám jména a dobu vlády panovníků na habsburském trůnu.

Marie Terezie  =  1740 – 1780

  1. listopadu 1766

na zámku v Třebnici u Sedlčan se narodil Jan Josef Václav Radecký z Radče, budoucí polní maršál

a největší rakouský vojevůdce 19. století.

Matku si nepamatuje, zemřela příliš brzy.

V šesti letech je poslán do opatrování k dědečkovi, říšskému hraběti Václavu Leopoldu Radeckému

do Prahy, kde navštěvuje piaristickou školu v Panské ulici.

1776

umírá Radeckého otec.

Radecký jeví od dětství zájem o vojenskou službu, ale vzhledem k chabé tělesné konstituci je odmítán.

Josef II. = 1780 – 1790

1781

umírá pečlivý  Radeckého děd, poručnictví se ujímá otcův bratr, setník v c. k. armádě, který promrhá synovcovo dědictví.

Radecký získává nadační místo na brněnské stavovské akademii, kde se vychovávají úředníci a diplomaté.

Po zrušení akademie se opět pokouší o vojenskou kariéru, která pro něj může být i zdrojem hmotného zabezpečení, o něž jej připravil strýc.  Tentokrát je úspěšný.

  1. srpna 1784

vstupuje Radecký do vojska v hodnosti kadeta (kyrysnický pluk Caramelli).

1786 – 1787

postupně povyšován až do hodnosti nadporučíka.

1788 – 1789

Radecký se účastní tažení proti Turecku. Jeho smělosti a rozhodnosti si povšimne polní maršálek Laudon a předpovídá mu skvělou budoucnost.

Leopold II.  =  1790 – 1792

František II. (I.) = 1792 – 1806

(jako František II. posledním zvoleným císařem Svaté říše

římské národa německého)

= 1804 – 1835

(jako František I. prvním dědičným císařem rakouským)

  1. dubna 1796

Radecký se vyznamenal v bojích u Voltri.

  1. května 1796

povýšen do hodnosti majora a převelen jako velitel k pionýrskému sboru.

  1. dubna 1798

Radecký se oženil s hraběnkou Strassoldo-Grafenbergovou, s níž bude mít  7 dětí.

  1. května 1799

povýšen do hodnosti podplukovníka.

1799

vyznamenal se v bitvách u Trebie  a  Novi.

  1. listopadu 1799

byl mimořádně (ve věku 33 let) povýšen do hodnosti plukovníka.

Poté působí  jako velitel kyrysnického pluku vévody Alberta Sasko-Těšínského.

1801 (duben)

Radecký dekorován rytířským křížem Vojenského řádu Marie Terezie.

  1. září 1805

Radecký povýšen do hodnosti generálmajora a jmenován velitelem brigády u armády v severní Itálii,

kde mnohem později stráví kus života a dočká se velké slávy.

  1. května 1809

smělým manévrem zachránil u Velsu jednu rakouskou divizi před zajetím.

  1. června 1809

povýšen do hodnosti polního podmaršála (Feldmarschall  Lieutenant).

1810 (duben)

vyznamenán  komturským křížem Vojenského řádu Marie Terezie.

1813 (jaro)

Radecký začal s organizováním rakouské „observační“ armády na území Čech (tzv. České armády),

která se účastnila protinapoleonských bojů.

  1. až 19. října 1813

je svedena největší bitva 19. století – „Bitva národů“ u Lipska. Armáda francouzského císaře Napoleona je poražena spojeneckými silami armád Rakouska, Pruska a Ruska, jímž velí český šlechtic a rakouský maršál Karel Schwarzenberg. Náčelníkem generálního štábu a autorem strategie této bitvy je rovněž český šlechtic a rakouský podmaršál Josef Václav Radecký.

  1. října 1813
  2. Radecký obdržel velkokříž řádu Leopoldova.
  1. června 1814

jmenován vojenským inspektorem v Uhrách.

  1. června 1816

jmenován velitelem jezdecké divize v Šoproni (Uhry).

1821 – 1829

Radecký je v Uhrách ve funkci zástupce velitele armády arcivévody Ferdinanda d´Este se sídlem v Budapešti.

  1. února 1829

povýšen do hodnosti generála jezdectva.

  1. listopadu 1829

jmenován velitelem pevnosti Olomouc.

  1. listopadu 1831

Radecký přebírá generální velitelství  rakouské armády v Itálii.

Ferdinand I. Dobrotivý  = 1835 – 1848

  1. září 1836

Radecký povýšen do hodnosti polního maršála.

  1. ledna 1848

nastává neklidný rok – Radecký vydává rozkaz armádě v Itálii o nutnosti předejít nepokojům obyvatelstva.

  1. května 1848

Radecký poráží sardinského krále Karla Alberta (který se postavil do čela snah o sjednocení Itálie)

u St. Lucie. (Je mu v té době 81 let.)

  1. května 1848

svádí bitvu s Piemonťany u Curtatone.

  1. května 1848

Radeckého vojáci (12 000 mužů) bojují s Piemonťany (20 000 mužů) u Goita.

  1. června 1848

Radecký dobývá Vicenzu

23.- 24. července 1848

boje Radeckého vojáků o výšiny u Sona a Sommacampagna.

  1. července 1848

rakouské vojsko pod velením maršála Radeckého vítězí u Custozy nad spojenými silami Italů

pod velením sardinského krále Karla Alberta.

  1. července 1848

starý maršál dekorován velkokřížem Vojenského řádu Marie Terezie.

  1. července 1848

Radeckého vojáci obsazují Cremonu.

  1. srpna 1848

Radecký obsazuje Lodi, král Karel Albert prchá do Milána.

  1. srpna 1848

rakouské vojsko pod velením maršála Radeckého obsazuje Milán.

  1. srpna 1848

uzavírá sardinský král Karel Albert příměří s Rakouskem.

František Josef I. = 1848 – 1916

  1. února 1849

Vídeň vystavila Radeckému listinu o čestném měšťanství .

  1. března 1849

Sardinské království vypovědělo příměří s Rakouskem.

Radecký vydal  provolání  k armádě, které slibovalo brzké vítězství.

Osm dní poté vtáhlo rakouské vojsko na území Piemontu.

  1. března 1849

zvítězilo rakouské vojsko pod velením Radeckého nad piemoťany u  Mortary.

  1. března 1849

utrpělo vojsko Sardinského království zdrcující porážku od rakouských vojáků

pod maršálem Radeckým u Novary. Sardinskému králi Karlu Albertovi nezbylo než abdikovat

a  o den později nastoupil na trůn jeho syn Viktor Emanuel II.

Ten 26. března 1849 uzavírá s Rakouskem příměří.

  1. března 1849

uspořádal Radecký v Miláně přehlídku vítězné armády.

Císař František Josef I. Radeckému udělil  Řád zlatého rouna.

Maršálovi  je v té době 82 let!

  1. dubna 1849

Radecký obdržel od ruského cara Mikuláše I. hodnost ruského polního maršála.

  1. září 1849

Radecký triumfálně přivítán ve Vídni.

  1. října 1849

návrat Radeckého do Milána ve funkci  guvernéra království Lombardie a Benátska.

1850 (podzim)

Radecký jmenován vrchním velitelem armády v hrozící válce s Pruskem.

Naposledy zavítal na území Království českého – do Olomouce.

  1. dubna 1854

poslední Radeckého pobyt ve Vídni u příležitosti svatby Františka Josefa I.

s bavorskou princeznou Alžbětou.

  1. února 1857

abdikoval Radecký na svoje funkce a odešel po 72 letech do výslužby.

1 března 1857

poslední Radeckého rozkaz  k armádě v Itálii, v němž se s vojáky rozloučil.

  1. května 1857

Radecký si nešťastnou náhodou zlomil nohu v krčku kyčle.

  1. prosince 1857

přihlížel Radecký naposledy osobně cvičení vojska (hulánského pluku č. 12).

  1. prosince 1857

Radecký onemocněl. O deset dnů později svolává jeho osobní lékař Wurcián lékařské konsilium.

  1. ledna 1858

Radecký umírá v osm hodin ráno.

  1. ledna 1858

se koná poslední rozloučení s Radeckým v Miláně. Poté jeho ostatky putují přes Benátky a Terst

do Vídně.

  1. ledna 1858

se na počest Radeckého koná velké poslední rozloučení  vídeňské posádky a velení c. k. armády.

Téhož dne jsou Radeckého ostatky dopraveny v doprovodu císaře po železnici do Kleinwetzdorfu

u Vídně. Maršál spočinul v mausoleu zbudovaném armádním dodavatelem Josephem Parkfriederem na vrchu Heldenberg po boku maršála von Wimpffena.

1858 (listopad)

byl v Praze na Malostranském náměstí odhalen Radeckého pomník.

Sestavil Jiří G. Wavrovský

LITERATURA:

Petr Havel, Andrej Romaňák: „ Maršál Radecký, vojevůdce pěti císařů“.

Vydalo nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka v Praze a Litomyšli roku 2000

Herre, Franz – Mattuš, Jan – Vykoupil, Libor
Radecký: nejoblíbenější polní maršálek rakouské armády a jeho pohnutá doba. Franz Herre; z něm. originálu přeložil Jan Mattuš, doslov Libor Vykoupil. Brno : Bonus A, 1997. 239 s. (Memorabilia.) ISBN:80-85914-78-6