Jan Vaculik

13. července 2018

Toto se asi nerado slyší: korupce je skoro legální, protože skoro jediný možný způsob, jak finacovat provoz politických stran. Strany, které na toto odmítly přistoupit, brzy dojely: vzpomeňme na ODA. Jak vlastně by ten politický provoz měl být financován? Za sebe říkám, at si raději vezmou peníze ze státních zakázek, než od Putina. Smůla ovšem je, že když už se s tím začne, tak nikdo nepozná, kdo těží peníze pro politický provoz a kdo si hrabe pro sebe. (Vzpomeňte David Rath: „Byly to peníze na volby“ – jak kdyby to měla být omluva.) Jesti chceme něco udělat pro naši politiku, nestačí demonstrovat proti Babišovi. Je třeba vstoupit do nějaké politické strany a začít platit příspěvky.

12. července 2018 (Babišova vláda právě získala důvěru)

Nemohu uvěřit, že 30% lidí mohlo volit tohoto hysterického vřeštícího slabocha; podlého a nebezpečného. Ale kromě toho mě mrzí, že ještě dalších několik desítek procent lidí volilo tak hloupě a neprozíravě, že tomuto makakovi teď stačí oněch třicet procent, aby čtyři roky vedl náš stát a naše životy se octly v jeho rukou. – Babiš je takový jaký je; hanba hloupým voličům.

8. června 2018

Demonstrace proti Babišovi: dobrý! Ale dovedete si představit, co by se stalo, kdyby Babiš skutečně odstoupil? Asi nové volby. A po nich? Zase Babiš…
Babiš je prozatím těžko ohrozitelný hlavně kvůli tomu, že ostatní politická scéna je rozdrobená do táborů, u nichž si může být jist, že se proti němu nikdy nespojí. Když k této podmínce přičteme v podstatě neomezené finanční možnosti, pak je jasné, že může suverénně ovládat nejen politickou scénu, ale z velké části i veřejný prostor.
Celá nebabišovská politická scéna je spolehlivě rozdělena dle následujících aspektů:
– pro EU a proti EU; v tomto ohledu asi hraje hlavní roli postoj k imigraci;
– levice versus pravice ve smyslu postoje k ekonomice a přerozdělování;
– ideologičtí konzervativci versus liberálové;
– „čistí“ a „ušpinění“ vzhledem k naší nedávné politické minulosti;
– „čistí“ a „ušpinění“ vzhledem k období normalizace (tj. „komunisti“ versus komunistobijci);
– voliči zemana a nezemana;
– postoj k Rusku a k USA;
– postoj k církvi a k restitucím.
Z posledního je nejlíp vidět, že všechny ty rozpory dokážou být zvenčí i docela snadno živené. Je legrační, že většina politiků si ovšem myslí, že právě toto jsou kardinální otázky a na postoji k nim staví svou budoucnost.
Dokud někdo nezformuluje politický program, jehož součástí by bylo povznést se nad tyto rozpory, to jest vzdát se ambicí něco z toho označovat za zásadně správné či nesprávné, tak do té doby to tady má Babiš jisté.

13. května 2018

Po ulici kolem naší zahrady šel mladík se psem. Pes využil otevřené branky a dovádivě vběhl dovnitř k nám.
„Emily, ke mně! Emily….!“
„Emily, k noze! Emily, slyšíš? Ke mně, Emily!“
„Emily…! No tak, Emilko, ke mně…“
Emily jen radostně vrtěla ocasem.
„Moc vás neposlouchá,“ povídám mu.
„Ona je ještě mladá,“ omlouvá ji kluk.
„Já jsem byl taky mladý, ale poslouchat jsem musel,“ pravil jsem moudře, protože mi už brzy bude šedesát.
Emily se na mě znechuceně podívala a šla pryč.

11. května 2018

Co se divíte? Morálka se v praxi prosazuje tím, že morálně se chovat je výhodné. U nás, bohužel, takový stav není. Příliš mnoho věcí je zamlženo, příliš mnoho podstatného se ztrácí v povyku.
Za situace, kdy skoro milión lidí je postiženo exekucemi, které drtivá většina lidí vnímá jako nespravedlivé; kdy stát nedokázal ochránit lidi před podvodníky, ale naopak se postavil na jejich stranu, jako tomu bylo třeba v případě H-systému, je pro většinu lidí směšné, že najednou by kardinálním prohřeškem měl být třicet let starý podpis o spolupráci s StB. Přiliš mnoho jistot, které současný stát měl přinášet, se zpochybnilo, a tak se nemůžeme divit, že tolik lidí teď odmítá věřit, že člověk s bezelstnou tváří Mickey-mouse je tím státem, tolikrát zatracovaným, stíhán oprávněně.
Někdy, hlavně v demokracii, je podstatnější, jak se věci jeví, než jaké opravdu jsou.

1. května 2018

Vrtá mi to hlavou: „Když je trestně stíhaný, měl by přece odstoupit. Jiní taky odstoupili, a přitom to s nimi zdaleka nebylo tak vážné jako s ním.“ – Co ho ovšem má k odstoupení donutit: svědomí? To těžko; musí ho přesvědčit jeho spolupracovníci. Protože ví, jak tím ztrácí důvěru všichni a vespolek.
Presumpce neviny je právní kategorie a je závazná. Oproti tomu žádná presumpce důvěry neexistuje a důvěra se nedá nařídit. – Jenže když ono se u nás s důvěrou a s důvěryhodností hospodaří tak marnotratně. Důvěra: co si za ni koupíš? Nevěřte nikdo nikomu, a život přitom běží dál.
Všetci kradnů. Vytunelovaná země. Politika je svinstvo. Pěkně to na nás upekli! Copak se dá věřit policii, když si ministr vnitra druhdy cestu na Kilimadžáro nechal zaplatit od později odsouzeného zločince? Copak se dá věřit Státnímu zastupitelství, když Ištván? Copak se dá věřit soudům, když odsoudily Kajínka, přestože to bylo kdovíjak, takže ho pak prezident pustil? Copak se dá věřit médiím, když „pravda začíná tam, kde končí signál ČT“ ? Copak se vůbec něčemu dá věřit, když se nakonec ukáže, že Kalousek nic nespáchal? – Kdopak by se tedy bál o ztrátu důvěry, když beztak nikde žádná není! Komu by se vyplatilo kvůli nedůvěře odstoupit?

Vychází mi to tak, že až se naučíme mít důvěru, tak potom bude normální, že trestně stíhaný politik odstoupí.

PS
Někdo možná namítne, že je to naopak. A má pravdu! Je to tak i naopak. Jde to totiž jedno s druhým.

22. dubna 2018

Dneska jsem si vzpomněl na první nebo druhou třídu, jak jsme měli zazpívat písničku. Každý sám, dokonce snad na známku. Zvolil jsem Skákal pes přes oves, abych nic neriskoval a abych to měl co nejrychleji za sebou. Kočkalezedírou mi nebylo povoleno. Petr Pjotrovský vystoupil na stupínek a zazpíval Škrholu od S+Š: „V pimprlové komédii stalóó se…“ Všecky sloky. Paní učitelka Vondráčková to sledovala s nelibostí. „Pjotrovský, to nebyla hezká písnička! Co tě to napadlo zpívat takovouto písničku?“ (Tušil jsem, že to je odvážné!) Pak její zrak padl na pásek, kterým měl Pjotrovský přepásané manšestráky. „Proč máš ten pásek? Řekni rodičům, ať ti ten pásek nedávají. To není hezké, když takový chlapec jako ty má pásek kolem kalhot. Pásek je pro dospělé. Děti mají mít šle. Řekni mamince, ať ti dá šle!“ – Ano, šle jsou hezké, pásek ne.

Opravdu váhám, jestli se mi chce příští život prožít jako člověk, a pokud ano, jestli bych se nemohl narodit rovnou do šesté třídy. Anebo aspoň k někomu jinému, než k paní učitelce Vondráčkové…

17. dubna 2018

Evropská komise má rozhodnout o výjimce, podle které by Češi směli i nadále při výrobě tzv. rumu používat karcinogenní furan. Trochu to připomíná starší vtip o tom, že v zájmu ekonomiky bude důchodcům dovoleno přecházet na červenou

25. března 2018

Znáte tu historku o koňovi, jenž uměl počítat? Prý asi do dvanácti. Jeho majitel to s úspěchem předváděl takto: řekl mu příklad, třeba „pět plus tři“, a kůň osmkrát ťuknul kopytem do země. Lidi je podezřívali, že je v tom nějaký podvod, třeba že majitel mu dává tajné znamení. A tak došlo i na komisionelní přezkoušení. Přišel školní inspektor a pána vykázal za dveře, aby nemohl napovídat. Jenže kůň počítal správně, i když pán byl úplně pryč.
Přišlo se na to, až když to někdo zkusil s odmocninou. O odmocňování neměl jeho pán ani šajn, ale i odmocninu kůň správně vyřešil. On totiž koník nebyl nadaným počtářem, jako spíš dobrým psychologem: vyslechnul zadání, začal ťukat kopytem a pozoroval lidi, co mu příklad zadali. Z jejich napětí pak vycítil, kdy má s ťukáním přestat.
Kochám se občas představou, že tak nějak by to mohlo být i se spoustou pravd, které nás obklopují. Že je všecko úplně jinak, respektivě že smyčky pravdivosti se uzavírají jiným okruhem, než jak si myslím, že to je. – Hlavně že nám to vychází a koník funguje.

13. března 2018

Nějak mi nejde pod fousy pořádat demonstrace „proti Babišovi“ či „proti Zemanovi“. Vezmou si to snad dotyční k srdci a půjdou se spláchnout do záchoda? Těžko. Každá demonstrace by měla mít nějaký pozitivní cíl; pozitivní a v zásadě splnitelný. V tom byl i úspěch demonstrace proti Ondráčkovi: šlo opravdu jenom o to, aby Ondráček odstoupil anebo byl odvolán; ne o to, aby se komunisti polepšili.
Proto si myslím, že středeční demonstrace „za svobodu slova“ a „proti Zemanovi“ by si měla vytknout za cíl, aby se Zeman novinářům a médiím omluvil. Není důležité, že on to nejspíš neudělá; důležité je, že je to cíl v zásadě splnitelný, a přitom nikoliv nevýznamný.

5. března 2018

Prof. JUDr. Antonín rytíř Randa, jeden z nejvýznamějších Čechů v dobách c. k. monarchie. Sestavil soubor zákonů z oblasti obchodního práva, za což mu byl udělen rytířský titul. Prý byly geniálně jednoduché, takže většina z nich platí v Rakousku dodnes. Císař František Josef si jej vážil natolik, že když jel na oficiální návštěvu Prahy, jeho vlak zastavil před Randovým domem, od kolejí byl natažen červený koberec a císař šel osobně Antonínu Randovi potřást rukou. – Bývávali Čechové přeslavní rekové, jenomže se o lecčem už ani neví…

2. března 2018

Milión chvilek proti babišoj jsem podepsal, ale … nevím. Demonstrovat proti Babišovi? Ano, ale to nemůže být to hlavní. I kdyby se mu pod okny sešlo milión lidí, on se svého volebního vítězství nevzdá. Lepší by bylo, kdyby se všichni ti, které on odvolává, odmítli nechat odvolat. Kdyby se zabednili v kanceláři, připoutali se ke stolu řetězem. Jak může vláda BEZ DŮVĚRY parlamentu a premiér V DEMISI někoho odvolávat? Copak tady může vládnout nějaký hejhula jenom proto, že ho pověřil prezident? Samozřejmě, že k neposlušnosti by se musela přidat policie. A pokud by se nepřidala, museli bychom se jít před příslušné úřady postavit my, a bránit je vlastním tělem. To by snad mělo smysl. Ale demonstrovat své přesvědčení… jen tak? Na přesvědčení se nám Babiš zvysoka… Takže postavit se třeba kolem Murína, udělat kolem něj hradbu? Někdo říká, že on je to možná taky pěknej syčák, kdo ví. Jenže to je přece jedno. Tady nejde o Murína, ale o princip.

Jestli tady je milión lidí, kteří chtějí udělat něco proti Babišovi, tak teď se asi přiblížil ten pravý čas, abychom zvedli zadky ze židlí. Podepisovat petice je skoro k ničemu. Jde o to, že Babiš, i když je legitimně premiérem (a to těžko někdo může změnit, pokud by nechtěl udělat protiústavní puč), tak má OMEZENÝ mandát a měl by se podle toho chovat.

Pokud připustíme, že vláda bez důvěry může dělat všechno to, co vláda s důvěrou, tak by parlament ztrácel valnou část svého smyslu.

PS: V Rusku je asi 15% lidí, kteří nesouhlasí s Putinem a vyjadřují se k jeho režimu velmi kriticky. Putinův aparát už má zjištěno, že tito lidé, ačkoliv je mezi nimi spousta „vlivných“ intelektuálů, mají ve skutečnosti jen malý vliv, a tak jim dopřává relativní svobody (zcela nesrovnatelné s dobami SSSR) a nechává je být. Proto se obávám, abychom se nestali součástí podobné tolerované skupiny, a přemýšlím nad tím, jak se pohnout k tomu, abychom měli vliv na VĚTŠINU.

BLOG JANA VACULÍKA: http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-vaculik.php

Pro předchozí a následující příspěvky klikněte níže!